Příprava cesty do střední Asie

Původní plán letět letadlem do Bakı v Ázerbajdžánu, kde navštívíme kamaráda Etibara, a pak pokračovat lodí do Türkmenbaşy (dříve Krasnovodsk) na opačném břehu Kaspického jezera se zhroudil v úterý 3. října, kdy nám z turkmenské ambasády ve Vídni přišlo zamítavé stanovisko k naší žádosti o vízum. Byla to první z více než 20 žádostí o víza do různých zemí, která pro nás dopadla neúspěšně. Navíc nám to z velvyslanectví dali vědět poměrně nevybíravým způsobem emailem bez uvedení důvodu. Nic nezmohly Honzovy telefonáty, dodnes nevíme, proč jsme nedostali povolení přicestovat.

Refused znamená odmítnout, ale také zahodit. Vypadá to, že podruhé se do Turkmenistánu už nepodívám (ona byla nicméně ohromující už první návštěva v roce 2009).

Protože Turkmenistán, Uzbekistán ani Tádžikistán nemají v Česku oficiální zastoupení, musíme pro víza cestovat do Vídně, což je v pracovní dny složité. Hlavně kvůli množství dovolené, kterou si šetříme právě na velkou cestu. Naštěstí lze nově do Ázerbajdžánu a Tádžikistánu požádat o vízum elektronicky a Kazachstán letos vízovou povinnost po návštěvě Miloše Zemana zrušil - pravděpodobně se proto pokusíme přes Kaspické jezero doplout právě do Kazachstánu a přes Uzbekistán objet opevněný Turkmenistán.

Uzbecká ambasáda se ve Vídni nachází poblíž konečné Pötzleinsdorf tramvaje č. 41. Kromě víza se tu dají ulovit i hezké snímky již poněkud historických tramvají E2 od DUEWAGu, jejichž konec se pomalu blíží (a nastane nejpozději v roce 2026).